Jmenuji se Richard Watzke

a dělal jsem v životě spoustu věcí.

Vydělal peníze, přišel o ně, znovu je získal a díky tomu pochopil, jak fungují a co vlastně znamenají. Třicet let vzletů a pádů vás prostě naučí, co a jak.

Více o mně

Otevřený rozhovor o mně

Ahoj Richarde, jak by ses čtenářům v pár větách představil?

Jmenuji se Richard Watzke a dělal jsem v životě spoustu věcí. Vydělal peníze, přišel o ně, znovu je získal a díky tomu pochopil, jak fungují a co vlastně znamenají. Třicet let vzletů a pádů vás prostě naučí, co a jak. Jedno čínské přísloví říká: „Když je žák připraven, mistr se objeví.“ Proto pro mě před čtyřmi lety bylo úplně přirozené, že se v mém životě objevilo velké téma. Založil jsem akciovku XIXOIO a společně jsme začali měnit budoucnost naší země tím, o čem dneska mluví celý svět a co se jmenuje „blockchain“.

Pověz mi něco o svém dětství. Kde jsi vyrůstal a co dělali rodiče?

Narodil jsem se do dělnické rodiny v Teplicích ke konci roku 1971. Rodiče přišli do Teplic za prací z Moravy. Naši se rozvedli. Máma zůstala na všechno sama, ale nikdy si nestěžovala a vždycky se uměla postarat. Když se vám něco takového stane, rychle dospějete, i když vám ještě není ani pět.

Léto jsem vždycky trávil s bratrancem u babičky na Moravě. Byla nesmírně pracovitá, měla veliký dům, hospodářství, vinohrad, sad i zahradu. Takže zatímco se naši kámoši v létě váleli na koupališti, my pomáhali, jak se dalo. Dá se říct, že jsme si už jako děti něco odmakali. V té době jsem to tak nevnímal, ale tahle zkušenost mě formovala po celý můj další život.

Uvědomil jsem si, jak moc je potřebná rodina a jak důležitý je pracovat na věcech dlouhodobě. Na úspěch a všechno, co k němu patří, si prostě člověk má počkat. Stromy vám taky nezačnou plodit meruňky týden poté, co je vysadíte, ale až po letech práce, které sadu věnujete.

Co ty a škola? Byl jsi vzorný student?

Řeknu to po pravdě, střední jsem nějak přežil a ona přežila mě. Už tehdy jsem vnímal rozdíl mezi jedničkami na vysvědčení a jedničkami s nulami na účtu. Viděl jsem chytré lidi, kteří jedou podle systému, a na druhou stranu lidi, kteří už tehdy ve třídě prodávali Bravíčka a další věci, protože chápali, kde je poptávka a trh.

Snažil ses už tehdy podnikat?

Ano. Sice mi podnikání šlo ze začátku o poznání hůř než jiným, ale snažil jsem se, abych aspoň trochu přispěl do skromného rodinného rozpočtu. Když mě někdo náhodou podrazil, chápal jsem to jako součást růstu, zvedl se a pokračoval dál. Prostě jsem si jen potvrdil, že tihle lidi mají svoje limity a dlouhodobě s nimi nejde spolupracovat.

Co bys řekl, že jsou nejdůležitější hodnoty, které sis z dětství odnesl?

Nejdůležitější věcí, kterou mi mé dětství a dospívání dalo, je sebedůvěra. To, co vám lidé říkají a jak vás hodnotí, totiž vůbec neříkají vám, ale sami sobě. Absolutně vás neznají a říkají jen to, co ví o svým světě a co si myslí, že ví o vás. Na to je dobrý se vykašlat. Sebedůvěra je pocit „když chceš, dokážeš všechno“. Není nutné to říkat nahlas. Prostě se tak chovejte.

Věřte sami v sebe a svoje schopnosti. No a jasně, používejte u toho hlavu, abyste neustřelili někam do vesmíru. Tenhle přístup se mi podařilo zúročit už v devadesátkách.

Na to se chci právě zeptat. Jak sis užíval nově nabyté svobody v 90. letech?

Bylo mi lehce přes dvacet, nově nabytou svobodu jsem si užíval naplno, ale taky hodně pracoval. V té době šlo dělat cokoliv. Třeba jsem začal pracovat v telekomunikacích v marketingu.

Vlastně jsem tehdy vůbec nevěděl, co to marketing je, jen to dobře znělo. Jenže po krátké době mi došlo, že kupovat bakelitové telefony z Číny a přeprodávat je dál mě prostě nebaví.

Jak jsi to vyřešil?

Pár lidí ve firmě jsem se zeptal, jestli se na to tady nevykašleme a nezaložíme vlastní firmu na marketing. A někteří na to skutečně kývli.

Přitom to byli lidi, které jsem vnímal jako vzdělanější a praxí protřelejší, ale kdybych je tehdy neoslovil, tak by ve své kanceláři seděli asi dál. Ten krok do neznáma jsem musel udělat sám. Nikdo jiný to za vás neudělá. Převzít odpovědnost za sebe, svůj život, svou rodinu – to je to, oč v životě skutečně jde.

Tak jsem prodal svoje auto a za peníze z něj jsme založili první s. r. o. a pronajali první kancl. Nebylo tam nic, jen typický šedý koberec a na něm telefon. Už tehdy byl tlačítkový, což byla velká móda. V knihkupectví toho o marketingu moc nebylo, tak jsem si koupil knížky, co měli na vysokých školách, a začal studovat, abych se konečně dozvěděl, cože to ten marketing vlastně je.

 

Vzpomínáš na vašeho prvního klienta?

Vzpomínám. Vzali jsme Zlaté stránky a začali obvolávat firmy. Volali jsme jim pěkně podle abecedy. U písmene C jsme se po pár dnech dovolali do továrny, kde to vzal přímo ředitel. Slovo dalo slovo a za pár týdnů jsme půjčeným faxem odesílali nabídku na naše služby, za který jsme si řekli milion.

To bylo docela hodně peněz na tu dobu…

To teda bylo. Kolegové chtěli, aby to bylo třeba dvě stě tisíc, ale trval jsem si na tom milionu. A ono to vyšlo. Za ty peníze jsme si konečně pořídili nábytek, fax, auta a firmu dál rozvíjeli. Roky to fungovalo, vydělávali jsme, ale spokojený jsem vlastně nebyl. Nezůstávalo po nás nic hmotného. Navíc naši klienti nám začali pomalu přenechávat řízení svých firem a to byl pro mě signál, že je na čase jít dál. Nechtěl jsem na přelomu tisíciletí učit šedesátileté účetní, co je to počítač.

Takže jsi rozjel nějaký nový projekt?

Měl jsem už něco vyděláno a rozhodl jsem se, že začnu v Čechách stavět realitní webový portál. Jenže jsem ještě neměl moc zkušeností, a tak mi na začátku nedošlo několik docela zásadních věcí. Hlavně ta, že právě praskla dot com bublina a většina investorů si myslela, že internet je nadobro mrtvý. Sehnat v té době kapitál na internetové projekty bylo takřka nemožné. „Trend is your friend“, tedy trend je tvůj přítel, zní známé investorské rčení a já šel úplně proti němu. Snažil jsem se tři a půl roku a dal do toho úplně všechno.

Teď asi přijde nějaké ale…

Po těch letech jsem pak totálně vyhořel a nakonec to zabalil. Už jsem to prostě neutáhl. Dostal jsem od života facku, která, jak se po těch letech ukazuje, byla darem z nebes. Ono je dobré zkusit, co to je spadnout na prdel, protože jen tak člověk pochopí, že svět jede dál a je jen na něm, jestli bude fňukat, nebo s tím něco udělá.

Takže ses ocitl v situaci, že jsi byl úplně vyhořelý a bez peněz. Jak jsi tu situaci vyřešil?

Sklopil jsem hlavu a vrátil se na začátek k tomu, co jsem dělal jako kluk už v devadesátkách. Začal jsem pracovat jako realitní makléř a kupodivu mi to docela šlo. Za půl roku jsem splatil všechny dluhy a stavěl se zpátky na nohy.

Co ty a umění?

Když mi táhlo na čtyřicítku, uvědomil jsem si, že je na čase už začít dělat něco, co mě skutečně baví a k čemu mě to přirozeně táhne. Vždycky jsem měl rád umění, finance i tvoření. Jsou to disciplíny, který k sobě neodmyslitelně patří, a tak jsem kromě nákupu a prodeje uměleckých děl taky organizoval vernisáže a z toho přirozeně vznikl projekt Domy jako galerie.

O něm jsem něco zaslechl. Mohl bys ho blíže popsat?

Luxusní nemovitosti jsme vybavili uměním a pořádali jsme vernisáže, na kterých si lidi mohli koupit umění, nemovitost nebo vše naráz. Asi pět let jsme s manželkou projekt financovali z jiných zdrojů podnikání a nakonec se dostali do černých čísel. Pochopili jsme, jak to funguje, a rozhodli se to podpořit výstavbou finančního ekosystému založeného na správě hodnot.

Teď asi myslíš tvůj nejnovější projekt XIXOIO.

Přesně tak. Díky zkušenostem z minulosti jsme společně překonali věci, které by většinu lidí spíš zlomily. Jako když jsme se nepohodli s kamarádem, se kterým jsme XIXOIO založili, a on se na konci roku 2019 sebral a rezignoval na všechny funkce. A přestože tehdy drtivá většina zaměstnanců přišla a zároveň odešla s ním, chápal jsem to, vzhledem ke zkušenostem, jen jako etapu, po které přijde něco mnohem lepšího.

A přišlo?

Přišlo. Během pár měsíců jsme firmu nakopli, XIXOIO si přitáhlo schopné lidi a dnes má 3747 uživatelů i kapitál úspěšně směněný za akcie a tokeny přesahující 434 milionů korun. A to je teprve začátek.

Kde vidíš budoucnost XIXOIO?

Stačí se podívat kolem sebe, otevřít internet a zjistit, co se děje ve světě. Budoucnost je v technologiích a je uložena na blockchainu. Dneska, když už mi táhne na padesátku, taky vím, že bez spolupráce se „starým“ světem bank a regulátorů nic nového a velkého nevznikne. XIXOIO jde proto přesně touhle cestou.

Bude to cesta jednoduchá? Možná. Bude přímá? Těžko říct. Bude bezbolestná? Tak to si řekneme, až ji celou projdeme. Každopádně cesta internetu věcí, jak se jinak blockchainu taky ve světě říká, je tím správným směrem a XIXOIO je mezi prvními, kteří po ní poctivě šlapou. A protože jsme Češi, věříme, že budeme úspěšní celosvětově a uděláme pro to všechno. To mi věřte.

Očima druhých

  • Dana Bérová
    Dana Bérová
    členka dozorčí rady XIXOIO
  • Aleš Minx
    Aleš Minx
    bývalý předseda dozorčí rady XIXOIO
  • Evžen Hart
    Evžen Hart
    divadelní producent
  • Petr Topinka
    Petr Topinka
    marketingový stratég
  • Jiří Machalický
    Jiří Machalický
    člen dozorčí rady XIXOIO
  • Aleš Krejča
    Aleš Krejča
    malíř a grafik

Před třemi lety jsem vydal knihu „tokenizace“ — Jak získat a chytře využít kapitál od investorů na blockchainu, která jednoduchým a srozumitelným způsobem podnikatelům i široké veřejnosti představila mou dlouhodobou vizi, jež pomůže akcelerovat podnikání a růst již etablovaných společností. Od té doby se mi daří naplňovat vize, o kterých v knize píšu, a další jsou na dohled svému dokončení. V žádném případě to ale neznamená, že by kniha nebyla aktuální. Stále je a pro spoustu z vás bude skvělým odrazovým můstkem do světa tokenizace a blockchainové technologie. Kniha je dostupná ke stažení zde.

Přečíst zdarma

Na jaře 2022 vychází moje nová kniha s názvem:
TVŮJ DŮCHOD JE ČESKO-SLOVENSKÁ TOKENIZACE 2019 AŽ 2023.
Více o nové knize